Z důvodů autocenzurní opatrnosti budu v tomto postu opět plít len

Řekněme, že my jako společnost máme problém. Joj, je naprosto evidentní, že máme problém. Tedy, počkat, nejprve bychom se měli zamyslet nad tím, koho do “my jako společnost” počítáme, že? Ne? No, evidentně se nad tím nikdo nepozastavuje. Ale bavíme se tu obecně, a mně osobně příjde, že “krajina” společnosti je charakterizovatelnou určitou kopcovitostí, ale nevíme jak přesně stanovit hranice, co všechno počítat jako naší společnost, protože jsou velmi vágní a závisí na problému a na tom, jak s problémem chceme nakládat.

Tak jo, právě jsme se ztratili, ale zkusme jít dál. My jako společnost, podle někoho, kdo stanovuje hranice společnosti _právě_takto_, máme problém. Pak je tu nemalá skupinka těch, kteří stanovují hranice “nás jako společnosti” nějak jinak, a ti mají hrozně moc keců. Takoví kverulanti! Nenechají nás mít problém!

Ale pak, když hovoříte s těmito kverulanty, i je lze zatlačit do kouta, aby přiznali, že problém existuje, a je nenulová šance, že se bude jejich definice “nás jako společnosti” týkat jednou taky, když _něco_neuděláme_. Situace je evidentně (potenciálně) vážná!

Jsou ale i horší kverulanti. Těm je definice “nás jako společnosti” úplně ukradená. Oni tvrdí, že problém neexistuje?! Ach ne, ti jsou nejhorší. Pryč s nimi!

A taky naopak, jsou tací, kteří s námi nadšeně souhlasí, ale trochu moc tlačí na pilu. My jako společnost máme problém. Ale nejen my jako společnost bez těch rozšířených hranic, ale my jako společnost právě teď a právě tady. Jakože hned za dveřma. Mno, to je možná trochu přehnané, ale tak co, naší věci (problém! řešit! hned!) to snad poslouží...

My jako společnost (tentokrát v té nejužší nezpochybnitelné definici) si taky vybíráme ty nejlepší z nás, aby problém řešili. Oni vidí, že na problém reagujeme, a kdo problém vyřeší, ten či ta si získá jejich srdce navždy. Jenže, ať na to koukáme jak chceme, problém se vrší a kupí, a i ti, kteří slibovali jeho řešení a tím získali dočasně naše srdce... no, sice dělají velká gesta, ale je to celé takové rozpačité. Třeba příjde někdo další, kdo bude problém řešit lépe. Radikálněji. Hodně radikálně, ať už je po problému!

Zvláštní, jako by takoví lidé po cestě vzhůru přišli o hrany, a nějak se pořád nic neděje. Co když... oni ten problém... potřebují...?!

No jo ale ti dobří lidé, ty skupiny které jsem popsal, ani se strašně hádaj! Příjde mi, že my jako společnost máme další problém!