Fascinuje-li nás nějaký jev a fenomén, je dobré jej poodhalit, ale skvělé ho nemoct odhalit.

Poslouchal jsem v poslední době skvělé přednášky Michaela Bursy, toho času ředitele Astronomického ústavu Akademie věd. Dovede skutečn poutavě vyprávět o supermasivních černých dírách. Zdánlivě nesouvisející byl můj opakovaný poslech rozboru seriálu Twin Peaks od kanálu TwinPerfect. Tam se neustále vrací myšlenka, že Twin Peaks byly skvělé, dokud bylo udržováno tajemství toho, kdo spáchal ten hrozný zločin, okolo kterého se točí první série a několik úvodních epizod druhé série. V okamžik producenty vynuceného vyzrazení tohoto tajemství seriál reálně skončil. Třetí série po 25 letech, aby mohla fungovat, musela ustanovit nová tajemství a záhady, a nevysvětlit je, alespoň ne zcela přímočaře a uspokojivě. Tak to ostatně David Lynch dělal v dalších svých mysteriózních filmech.

Přesně takovéto tajemství ukrývají černé díry. David Lynch by z nich měl jistě radost, protože v jejich osvětlení nám dokonce brání fyzikální překážky, které jsou, podle toho jak to berete, nepřekročitelné, nebo, pokud by někdo vkročil za horizont události černé díry, neexistuje způsob, jak toto tajemství vynést zpět za něj.

Horizont události černé díry je místo v prostoru, zpoza nějž neunikne nic, žádný objekt, atom, částice, dokonce ani foton. U malých černých děr už v něm panují drastické podmínky (špagetifikaci byste asi zažít nechtěli), ale u supermasivních jsou tak vzdáleny od destruktivních gravitačních podmínek, že byste přes jeho hranici klidně mohli projít, a ani byste si toho nebyli vědomi.

Co je ale to tajemství? V čem spočívá?

Horizont událostí totiž není černá díra. Černá díra, tedy singularita, je něco, co je uvnitř této oblasti. Klasická relativistická fyzika tvrdí, že je to nekonečně malý bod s nulovým objemem, který obsahuje koncentrovanou hmotu alespoň stovek tisíců hmotností Slunce. Sagittarius A* v centru naší galaxie má hmotnost několika milionů Sluncí, M87* má dokonce několik miliard hmotností slunce.

Kvantová fyzika tvrdí... něco jiného. V infinitesimálně malých rozměrech není možné “nekonečně malé”, prostor je vlivem kvantových fluktuací rozmazaný či zrnitý. Co je tedy černá díra za objekt, pokud bychom jí mohli popsat?

Je to Judy?