Zesilují gigantické echo chambers sociálních sítí původně kvalitní klasické bity na nesnesitelnou hlasitost?

Jsem si jistý, že tohle je věc, se kterou má zkušenost jen určitým způsobem susceptibilní část populace: existuje filmová hláška tak známá, že vám nemohla uniknout ani při sebemenší snaze. Film jste viděli v minulosti mnohokrát, pak se hláška začala objevovat parafrázovaná, jako zvuková stopa vkládaná do humorných podcastů, v dalších filmech, seriálech, textu písniček atd. Všichni jí opakují tak často, že už vás otravuje, kdykoli jí slyšíte. Nebo vtipy. Někteří lidi rádi vykládají vtipy. Někteří lidé mají tu vlastnost, že nemají práh bolesti pro to, jak často lze slyšet nebo říkat tenhle vtip. To je prostě povahová vlastnost, nic s tím neuděláte, nelze to napravit, i kdyby jste se snažili, stejně tak neuděláte nic se svojí schopností netrpět, když ten samý vtip nebo hlášku potisící slyšíte.

Hlášky a vtipy, které dosáhnou jistého věhlasu se stávají nevinnými obětmi ve hře obrovské tlupy lidí, kde se jeden přes druhého snaží jejich používáním dosáhnout úspěšného uznání za vyjádření schopnosti příslušnosti k tlupě. Některým to i vyjde, a sociální sítě pomocí svých algoritmů tento moment amplifikují a nutí tak další, aby se to to stále a stále dokola více a více pokoušeli pomocí stejných a ještě stejnějších vtipů. Kdokoli tuto shitshow pozoruje se svojí vrozenou vlastností u toho trpět, trpí víc a víc, dokud netrpí tak, jak si v době před internetem po vyslechnutí si toho samého vtipu od tetičky potřetí během odpoledne nedovedl ani v nejmenším představit.

Nejhorší okamžik pak ale nastává, pokud se někdo z nás trpících pokusí o intuitivní vyjádření příslušnosti k tlupě (těm, kteří smýšlejí jako oni) na základě své nenávisti k repetitivním hláškám a vtipům. Jistě, získá tím určité ocenění těch, kteří smýšlejí stejně, jenže tím také získá mnohem silnější odpověď majority společnosti, které repetitivita hlášek nevadí a cítí se možná dokonce ohroženi takovýmto... zpochybňováním jejich příslušnosti k tlupě?!? No ano, tady opravdu končí veškerá legrace, zpochybňování příslušnosti k tlupě je potenciální ohrožení na životě, je jedno odkud přichází. Toto je bazální defenzivní mechanismus skupinového chování, a se zlou se potážete, když jubiljení devětsettisící iteraci té samé hlášky z Jáchyme, hoď ho do stroje znevažujete.

A teď si ještě představte, že k té samé situaci dochází v moment, kdy iniciátorem repetitivního humoru je morálně velmi pochybný čin v mezinárodní politice, repetitivní humor zahrnuje vtipkování o genitáliích a politický aspekt věci je společensky v podstatě nediskutovatelné téma. To už bych možná radši jen seděl, šoupal nohama a pustil si nějaký repetitivní humor co znám z dětství.