Letos na jaře vypluly znovu na povrch screenshoty některých postů uživatele Tumblru jménem Skaldish z roku 2022, ve kterých tento trans muž poskytuje nezvyklou a unikátní perspektivu ohledně mužské socializace.

Autor zde popisuje „kulturní šok“ po své tranzici, protože se k němu společnost začala chovat odlišně než když byl ženou. Napsal, že samotná skutečnost že je někdo vnímán jako muž je spojená se společenskou izolací. Důvodem má být to, že jej lidé podvědomě vnímají jako potenciálního predátora. To byl však jen začátek, a další hloubání nad změnami v chování jeho okolí v následujících letech vedlo k ještě zajímavějším zjištěním.

Jeho postřehy jsou obzvláště cenné právě díky autorově unikátní osobní zkušenosti z „obou břehů“, tedy s mužskou i ženskou socializací. Měl díky tomu možnost prožít změnu, díky které si uvědomuje rozdály, které si cis muž sám od sebe stěží uvědomí, protože ve své zkušenosti přirozeně setrvává celý život. Pojmenovává tento problém u mužů jako „chronickou emoční podvýživu“, charakterizvanou tak, že muži obdrží jen tak tak postačující množství sociálního propojení, ale nikoli zdravé množství této „společenské stravy“ – je to jako kdyby hladověli, ale nevěděli o tom, protože v tomto „společenském kalorickém příjmu“ žijí celý život a neuvědomují si, že je nízký. Oproti tomu ženy spolu mnohem běžněji přirozeně zapředou do intimního kamarádství.

Kromě tohoto hlavního sdělení jsou na jeho Tumblru sepsané další pozoruhodné zkušenosti: Ženy kolem mužů „nosí ochrannou společenskou zbroj“, což se projevuje tím, že se k nim chovají „odtažitě, chladně a nevesele“, čímž nechávají mužům pocítit zkušenost odmítnutí předem, zatímco muži si neuvědomují důvody. Zajímavý mi ale přišel především popis projevů náklonnosti mezi muži. Ty popisuje jako omezené na kompetitivní kontexty, nebo situace kdy se muži spojují proti nějakému vnějšímu faktoru. Kulturní tabu proti jakékoli, byť obrazně řečeno, „něze“ mezi muži jsou naprosto zabetonovaná homofobií a zcela omezují příležitosti pro skutečné emocionální propojení. V populárních médiích je jedinou výjimkou obsah který zobrazuje muže ve válečných nebo vysoce stresových situacích.

Důsledkem takovéto mužské socializace je pak vzorec, podle kterého pak muži tíhnou k přátelstvím na základě svých aktivit a obávají se vytvářet spojení, která nejsou založená na společných zájmech nebo kompetitivním snahám. Tato dynamika vede k paradoxní situaci: mnoho mužů nakonec často zažívá nějakou formu osamělosti, aniž by rozpoznali co je jeho příčinou, nebo vůbec uznali, že k něčemu takovému dochází.

Po přečtení těhle potstřehů se mi hned v myšlenkách rozblikala kontrolka – je to něco, nad čím jsem kdysi dávno přemýšlel. V dětství (školka, první stupeň) se mi mnohem lépe běžným způsobem navazoval kontakt s holkama, zatímco s klukama to byl trochu boj, a pokud to šlo, muselo to být založené na společném zájmu, nebo alespoň nějakém tématu nebo „projektu“. V pubertě se to pochopitelně poněkud změnilo, a to především z mé strany, a pak opět vrátilo do původních kolejí v dospělosti, a to především za předpokladu, že při kontaktu se ženou není přítomen jakýkoli romantický element, tj. v situaci, kdy nenosí „ochrannou zbroj.“

Naopak kontakty s muži jsou opět čím dál těžší, za předokladu, že je nelze posílit nějakým profesním zájmem, společným koníčkem atd. Téma dětí je taky někdy spása. Nicméně, situací kdy nic z toho není k dispozici, nebo se téma dětí vyčerpá (zdravím mužské osazenstvo dětského hřiště), je dost, a to je konec. Krom toho nechodím do hospody, doba než alkohol najede na rozpustí ledy je nesmyslně dlouhá, alkoholu je nutné vypít hodně a to navíc není zdravé (věděli jste, jak moc je alkohol karcinogenní?) a leze to do peněz.