Řekl bych vám víc, ale pleju len
Před 10 lety, v roce 2014, jsem byl tzv. poročilým internetovým diskutérem. Do té doby jsem byl zvyklý, že na fórech a asi i sociálních sítích existuje silná názorová shoda na všechna možná politická témata, a neuvědomoval jsem si, že to je historická anomálie, která jednou skončí. V roce 2014 přišla první fáze Putinovy invaze na Ukrajinu, a moje tehdejší konsternace, že se z několika málo lidí vyloupli fanoušci tohohle postupu. To jsem ale jeátě netušil, že se to zopakuje o rok později s migrační krizí, a ve větším, a tentokrát i mezi lidmi, které znám.
Jak to se situacemi bývá, situace se stabilizovala, podivíni byli do značné míry ostrakizováni, postupně čím dál víc vysmíváni. Přišly jiné problémy (covid?), jiní nepřátelé (Babiš, Zeman? Ovčáček!). Lidé se hádali o jiných věcech, názorová shoda se postupně rozpadala podle těchto klíčů na ne tolik majoritní a ne tolik minoritní skupinky, které se navíc v různých tématech ani moc nepřekrývaly. Tehdy jsem měl pocit, že i když jsem nešťastný z toho, co si od mnohých lidí můžu přečíst, dovedu se někam aspoň částečně zařadit, že ve společnosti existuje proud, ve kterém mi nevadí plout.
Nyní je ze směřování tohoto textu asi jasné, že tenhle pocit jsem ztratil. Ztratil jsem ho tak moc, že z těch témat kterých se to týká, nejsem ochotný část veřejně přiznat. Jsem v něčem příliš radikální? Příliš zásadový? Uvěřil jsem něčemu, co v dějinném zápase jednoznačně prohrává?
Jedno je jasné, prostě se sešlo víc témat, ve kterých s veřejným míněním prohrávám, než jsem býval zvyklý.
Jaký je správný přístup a vyhodnocení takové situace? Uchýlit se k wholesomeness a nezaobírat se politickými tématy při hovoru s lidmi. To dělám velmi úzkostlivě, nehovořím zásadně konkrétně a místo pojmenovávání věcí se okolo nich točím obecně. To je bezpečné. Vyhodnocení? To by mě zajímalo nejvíc, ale ze své subjektivní pozice ho nedokážu. Možná s nějakým odstupem, ale jsem trochu netrpělivý. Připadá mi, že srozumitelné by to pro mě mohlo být za takových 20-30 let.