Přiznejme si, že současná realita našeho kosmického sousedství je dost nudná. Co kdyby byla asi tak 3x méně nudná? Pojďme si to zmapovat.

Zkusme si představit alternativní realitu, a položme si podmínku, že po většinu historie lidstva se toho zas tak moc nezměnilo. Vlastně po většinu historie lidstva se stala jen jediná změna. Někde přibližně v oblasti roviny ekliptiky je jedna velmi výrazná hvězda. Výrazná jako Sirius, dokonce o něco víc. Byla by součástí jednoho ze souhvězdí, a měla by nějaké historicky zakořeněné jméno, to je jedno jaké. Ale na historii lidstva by se toho moc nezměnilo.

Někdy v 17. nebo 18. století by se někomu podařilo zjistit, že narozdíl od všech ostatních hvězd má tahle měřitelný paralax, tedy drobnou změnu polohy na opačných stranách oběžné dráhy Země okolo Slunce. Později, možná až začátkem 19. století by se podařilo paralax změřit velmi přesně, a ukázalo by se, že hvězda je vzdálená 1,5 světelných let. V tu chvíli ale ještě nikdo neví, jak vzdálené jsou ostatní hvězdy, jen to, že se jejich vzdálenost nedaří změřit. Teprve v dalších dekádách by se ukázalo, že ostatní hvězdy jsou násobně dál a neexistuje žádná, která by k nám byla tak blízko.

V tuhle chvíli je třeba prozradit tajemství tohoto myšlenkového experimentu, protože další pokrok vzhledem k okolnostem přichází až v mnohem pozdější době. Tahle hvězda má 0.9 hmotnosti Slunce, stejně jako naše planetární soustava má jen jednu hvězdu, zato vyšší jednotky planet. V zájmu statistické hodnověrnosti řekněme, že je mezi nimi několik mini-Neptunů a malých kamenných planet, ale taky jedna planeta, která je analogem Jupiteru, zhruba ve vzdálenosti o.g. Jupiteru od Slunce, a jeden analog Země, který je v obyvatelné zóně. Analog Země má navíc velký měsíc, který stabilizuje jeho rotační osu. Samé skvělé zprávy, protože právě kombinace Jupiter-Měsíc-obyvatelná zóna jsou naprostým základem pro stabilní vývoj života na naší planetě.

Problém je, že víc podmínek pro toto hypotetické kosmické sousedství jsem nevymyslel a zůstává nám skryto. Teda, ještě jedna věc, přece si to nebudeme dělat snadné: planety okolo této hvězdy obíhají, podobně jako v naší sluneční soustavě, v jedné rovině. Ale tato rovina je vzhledem k naší pozici na Zemi, otočena o 80 stupňů. A to znamená jen jednu věc: žádný tranzit jakékoli planety přes kotouč pozorované hvězdy nikdy nenastane.

A tím se dostáváme do moderní doby na Zemi. Teprve krátce po roce 2010 je pomocí metody radiální velocity podrobně prozkoumáno, zda má hvězda planetární systém. Ze všeho nejdřív je samozřejmě objeven analog Jupitera, který s touto hvězdou hází velmi intenzivně. V následujících letech je možné popsat i některé mini-Neptuny, a čím víc měření máme, tím je pravděpodobnější, že se nám z toho ještě před koncem druhé dekády 21. století nějak vyloupne i ten analog Země, ačkoli jeho existence bude zpočátku nejistá, další a další data jej budou postupně stále potvrzovat. Tato planeta bezpochyby upoutá obrovskou pozornost, ale jakékoli detaily, kromě hypotetické velikosti a vzdálenosti, nebudou vůbec známé. Co se týče jeho analogu Měsíce, o tom v tuhle chvíli bezpochyby lidstvo vůbec netuší.

Co se týče mezihvězdné cesty na tuhle planetu, nechte si zajít chuť. 1,5 světelného roku je kurevsky daleko. Pokud by se mezihvězdné lodi, nebo alespoň sondě, podařilo dosáhnout rychlosti podobné té, které dosáhla Parker Solar Probe (přes 200 km/s v nejrychlejším průletu okolo Slunce), letěla by k cíli přes dvě tisíciciletí. Pokud bychom nějak dokázali dosáhnout relativistických rychlostí, zkrátí se doba letu až na několik desetiletí, nicméně i to je z hlediska délky lidského života problém (trochu podobně jako u nízkých splátek hypoték) a to nemluvíme o věcech jako mezihvězdná radiace, nárazy do byť jen drobných objektů při relativistických rychlostech, kde vzít energii pro pohon mnohagenerační kosmické lodi a takové drobnosti.

A ještě jednu drobnost se sluší dodat: hvězdy vůči sobě nejsou ve statické poloze. Tahle právě dosahuje maximálního přiblížení a bude se od Slunce navždy už jen vzdalovat. To abychom přidali na relativistické rychlosti.