Snažte se nevědět nic o svém okolí. V nevědomosti je síla, pokoj, klid a harmonie.

Když se řekne “zneužívání sociálních dávek”, co vám naskočí jako první odezva v hlavě? Mně asi to, že jde o zprofanované téma, ale taky reálnou věc, která ale v konečném důsledku nemá zas tak velký nepříznivý dopad, jak asi většina české společnosti vnímá. No, život ve společnosti mi dal příležitost podívat se na to z třetí strany.

Řekněme, že tohle je pozorování, které není z mojí hlavy, ale má reálný základ a pravděpodobně se v mojí realitě i odráží: z anekdotického pozorování rodičů dětí, se kterými se znají naše děti, mohu napočítat n = 8 sezdaných párů a n = 7 nesezdaných párů. Kupodivu se tenhle biasem zatížený miniaturní statistický vzorek docela dost blíží realitě, podle které se aktuálně zrhuba polovina dětí rodí nesezdaným párům. Což je milé, že to tak vyšlo, ale co to má znamenat? Je romantika mrtvá? Je vstup maželství otravná formalita? Jsou incentivy vstupu do manželství moc malé?

Jsou malé – existuje slevy na dani na manželku/manžela, ale vzhledem k limitu a výšce částky pomalu začíná být zanedbatelná. Společné jmění? Může být i nevýhoda – dluhy, vypořádávání se po rozvodu. Rozvod, celkově, v porovnání s teoreticky jednoduchým rozchodem u nesezdaných. Dědické právo? Dá se vyřešit závětí. Informace od lékaře? Tím se třicátníci nezabývají.

Co takhle... sociální dávky? Máte štěstí že jdu kolem, právě mě to totiž napadlo. Sociální dávky ve vztahu k (ne)sezdanosti je náramně zajímavá věc. Zaprvé, společné posuzování manželů při žádání o sociální dávky vede snadno k překročení limitů a nemožnosti zažádat. To ale není to hlavní eso v rukávu života na hromádce.

Pokud nesezdaný pár žije ve vlastním bytě společně s dítětem, ba i vlastní nemovitost společným podílem, vše může být zalité sluncem, ale pro úřad je rozhodující, zdali mají oba nahlášené bydliště na tomtéž místě. Fun fact: často nemají oba nahlášené bydliště na tomtéž místě. Tím se pro ně otevírá zajímavá příležitost, pro úřad totiž můžou vypadat jako jednotlivci s nízkými příjmy, pečující o děti samostatně. Myslím že jsem v předvolební kampani párkrát zaslechl něco o podpoře takvých lidí, slovní spojení “matky samoživitelky” se skloňuje docela často.

Pro úřad pak tedy mají nárok na příspěvek na bydlení, popř. přídavky na děti, nebo dokonce doplatek na bydlení pro osoby v hmotné nouzi. Lokální samosprávy pak umožňují další špumprnágle, třeba odpuštění poplatku za obecní školku nebo školní družinu. Tohle vše je zásadní součást sociální politiky, a v tuhle chvíli cítím povinnost vyjádřit disclaimer, že jsem velmi pro sociální politiku a přeju si aby existovala a byla funkční, ale...

...řekněme že když vidíte některé individuální osudy sociálních eskamotérů, může se ve vás v extrémních případech začít malinko vařit krev. Nesezdaný pár, kde matka buď podniká, ale klasicky nepřiznává příjmy, nebo v jiném případě pracuje na velmi zkrácený úvazek, a manžel, který by neměl být přítomen, je velmi přítomen, a dokonce velmi výrazně přispívá do rodinného rozpočtu – to je rodina, která se nemusí mít až tak zle, ale přesto třeba má tu potřebu podnikat toto eskamotérství, protože, přeci jen, mluvíme tady o pětimístných částkách měsíčně. Státní aparát by teoreticky mohl podnikat nějaké kontroly, ale státní aparát je nutné především omezovat, jak se nyní dovídáme odevšad. Kdo by pak ty kontroly dělal, pomocná stráž úřadu práce? Ha ha ha hi hi hi.

No a na závěr, jaké je ponaučení? Nic moc, člověk samozřejmě nechce být práskač, to se v naší společnosti bere jako mnohem horší věc, než zneužívat sociální dávky. Člověk si o tom přirozeně nechce se sprostými podezřelými povídat, protože je to celé založené na podezření, tak co naplat? Člověk si samozřejmě může něco ošklivého myslet, a to je jak známo velmi zdravé, užírat se takovými nesmysly. Člověk se taky může užírat tím, že vstupem do manželského svazku se ženou svého života se připravil o možnost krást z eráru, a kdo nekrade, okrádá rodinu, a pro to jsme přece klíčema necinkali, atd.

Co si o tom myslíte vy? Napište mi do komentářů... které tu nemám. Možná někdy zavedu.