Letí skutečně každý z Voyagerů symetricky šejdrem oproti dráze Slunce a heliosféry?!

K tomuhle vlaku myšlenek mě inspiroval obrázek z Wikipedie, na kterém jsou znázorněné sondy Voyager 1 a 2, jak letí interstelárním prostorem poté co opustily heliosféru. Obrázek má za cíl znázornit hlavně to, že heliosféra má v lokálním interstelárním médiu vlivem rychlého pohybu Slunce protáhlý tvar, na jedné straně do interstelárního média proráží, na opačné straně za sebou částice heliosféry zanechává trochu jako ocas komety.

To co mě ale zaujalo víc než tahle skutečnost je jako obvykle úplná blbost - skutečně letí oba Voyagery takhle symetricky, každý jiným směrem, a byla to součást nějakého plánu, dosáhnout interstelárního média co nejdřív?

Odpověď na blbou otázku je samozřejmě NE, je to umělecká licence a plán byl úplně jiný. Primárním účelem misí Voyager bylo využít aspoň trochu výhodného postavení vnějších planet naší sluneční soustavy tak, aby alespoň druhá ze sond, Voyager 2, všechny obletěla a důkladně zblízka prozkoumala. Vzhledem k tomu, že už tehdy byl předpoklad, že v termálních generátorech zbyde něco málo energie ještě na později, a že nedává smysl misi poté opouštět, vedlejší plán umožňoval využití některých z přístrojů k průzkumu samotných hranic heliosféry a pak i interstelárního prostoru. Je důležité si uvědomit, že průzkum Jupiteru a Saturnu se stihl před rokem 1980, průzkum Uranu a Neptunu se vešel do 80. let a poté nastávalo poměrně dlouhé plonkové období. Zatímco Voyager 1 využil naplno gravitačního praku Jupitera i Saturna, Voyager 2 paradoxně návštěva Uranu a Neptunu poněkud zdržela, protože k nim musel ke každému trochu “zahnout” a nemohl letět prostě dál. Hranic heliosféry, resp. heliopauzy dosáhl Voyager 1 v roce 2012 a Voyager 2 v roce 2018, každý už ale úplně v jiném směru od Slunce.

A tím už se dostáváme k obsahu tohoto obrázku. V jakém směru ve vztahu k dráze Slunce lokálním interstelárním médiem obě sondy letí? Nejprve Slunce. To letí ve směru souhvězdí Herkula do míst, kde sousedí se souhvězdím Lyry. Voyager 2 letí úplně jiným směrem, a to k souhvězdí Dalekohledu, které se vyskytuje především na jižní obloze. Voyager 1 překvapivě neletí zas tak jiným směrem než Slunce, dokonce to vyšlo tak, že letí velmi podobným směrem, a to do souhvězdí Hadonoše, který je hned vedle Herkula, opačně než Lyra.

Jenže to není ta hlavní náhoda a rozdíl oproti ilustraci. Směr kterým letí Slunce se totiž plně neshoduje se směrem, do kterého míří špička heliosféry, protože ten je ovlivněný chováním lokálního interstelárního média. Špička heliosféry míří do souhvězdí… Hadonoše, podobně jako Voyager 1. Ilustrace by tedy správně měla ukazovat Voyager 1 mířící rovnoběžně a Voyager 2 uhýbající ostře do strany vzhledem ke špičce heliosféry.