Přesněji řečeno Alenky v kraji dvů a za zrcadlem v překladu Aloyse a Hany Skoumalových

Děti se nedávno kvůli plakátu s Burtonovskou kočkou Šklíbou začali zajímat o Alenku v říši divů. Díky tomu jsem si jí teď zažil z několika stran a zavzpomínal si u toho.

Když jsem byl malý, setkal jsem se s hned několika adaptacemi Alenky v říši divů. Někdy na začátku 90. let dávali v televizi Disneyovku z roku 1951, ze které mám jakési vzpomínky, nejvíc na mě asi zapůsobila scéna, kdy jde Alenka temným lesem a potká jakýsi oživlý smeták připomínající psa, který ji zamete a tím vymaže cestu, z čehož se následně Alenka psychicky zhroutí. Film jsem s dětmi párkrát viděl a nostalgicky na mě zapůsobil dobový devadesátkový dabing, kde jsou k slyšení snad všechny typické devadesátkové animákové hlasy (vypíchnul bych hlas Jiřího Knota) a, um, Marmeládu, která byla tehdy na vrcholu své kariéry.

Pak jsem jako malý měl kupodivu jakousi audioknihu na kazetě, která se podle mých chatrných vzpomínek nejspíš celkem věrně držela originálu, i když ho samozřejmě stejně jako zmíněný film trochu převedla do 20. století. Přece jen je třeba připomenout, že původní kniha Lewise Carolla je z roku 1865, což při standardním seriózním překladu prostě ne bije do očí, ale pálí kulometem do hlavy.

Nicméně než se dostanu ke knize, musím zmínit, že nejvíc zažitou verzi mám naprosto psycho hraně-loutkový film od Jana Švankmajera. Ten z Alenky dokázal působivě vymačkat emoce a dostat jí do trochu nezvyklých prostor, které ne zcela odpovídají tomu, co si člověk představí na základě literární předlohy, ale to je prostě Švankmajer a jeho světy.

Dále je nutné zmínit hru Jazz Jackrabbit 2, kde je celý level věnovaný Alence, s šílenými kloboučníky, kouřící housenkou, zasazený do jakéhosi funky disko stylu, nebo jak to nazvat. Geniální kombinace, zvlášť když tam pobíháte s ozbrojenými králíky, tak to má fakt šťávu.

No a Burtonovy filmy... jsem zahlédl, vypadaj hezky, nápad jak to oživit tam je, ale... meh. Kdybych to viděl ve dvanácti, asi bych se na to díval jinak. :)

No a co ta kniha, že? Jde o to, že se až v dospělosti dostanu k původní verzi čehosi, což do značné míry znám. To je zvláštní pocit, a trochu předurčuje ke zklamání. Což platí jen částečně: nesmírně otravný je starobylý způsob, jak kniha přistupuje ke skutečnosti, že Alenka je dítě. Neustále řeší z jakéhosi výchovného hlediska, co a jak se sluší, aby znala, pozastavuje se nad tím, že něco zná, ale blbě... V knize je taky zajímavá přítomnost scén, které nikoho, ale absolutně nikoho nenapadlo adaptovat, protože jsou naprosto pitomé a nikam nevedou (Paželv a Noh). Nicméně to zásadní, to co se dostalo prakticky do všech adaptací, to je geniální, neopakovatelné.

Zásadní je kapitola Bláznivá svačina. Tu děti jednu dobu chtěly číst pořád dokola, a je dobré si všimnout, že všechny adaptace jí očividně milují a některé jí dodávají samy od sebe chybějící repetitivnost – nevyhnula se jí třeba ani Futurama s šíleným robokloboučníkem, neustále opakujícím „Change places!“, ani Švanmajerova verze, kde „Měla byste se dát ostříhat!“ zazní několikrát dokola.

No a já zjistil, že to zásadní bylo v Alence v kraji divů, ale vlastně jsem ještě nečetl druhou část Za zrcadlem, a s čím se tam Alenka setkala.

Bonus: Hana a Aloys Skoumalovi, kteří verzi, kterou si můžete stáhnout zde přeložili, jsou rodiče skladatele a zpěváka Petra Skoumala.